MŮJ KŮŇ

Před dvěma lety měla moje kamarádka dilema. Její svěřenec, velice úspěšný sportovní kůň, měl být utracen. Poslední slovo měla ona. Nedokázala se s tím smířit a dát právě to poslední slovo. Koník byl ve stavu, kdy stál pouze na třech nohách a jakékoli zatížení levé přední končetiny mu způsobovalo viditelné bolesti. Ale i přes jeho katastrofální stav měl zájem o dění kolem sebe a bylo vidět, že svůj život ještě nevzdal. Diagnoza byla ale jasná - artróza v pokročilém stadiu v obou hrudních končetinách, zkostnatělé úpony šlach a starší zlomenina střelkové kosti u levé hrudní končetiny.

Osud koníka mi nebyl vůbec lhostejný. Byl to výjimečný kůň, spolehlivý, neskutečně hodný a miloval, když se kolem něho něco dělo. Čím více slávy a povyku, tím se mu to líbilo víc. Neustále jsem přemýšlela o Foreveru Freedom - Kloubním výživovém doplňku na bázi aloe. Četla jsem několik článků, jak tento doplněk pomohl koním s artrózou, a byla jsem i zvědavá jestli opravdu funguje. Sehnala jsem si všechny dostupné články a začala zkoumat, jak klouby fungují, co potřebují a jak se dají léčit. Volala jsem i známému, který má s Freedomem bohaté zkušenosti, ale ten mě spíše odradil, když mi řekl, že v jeho stavu už mu nepomůže. Moje zvědavost byla však velká a rozhodla jsem se, že to chci zkusit a nikoho do toho zatahovat nebudu, takže to i zaplatím. Kamarádce jsem poslala informace, aby věděla do čeho se s jejím svěřencem chci pustit a objednala první dávku.

První 2 týdny tam nebyl skoro žádný pokrok, spíš bych řekla, že se jeho stav zhoršoval. Velice to pohnulo s mým odhodláním, avšak podle dostupných informací jsem s tím musela počítat. Z finančních důvodu mu byla podávána jen ta nejminimálnější léčebná dávka - 250ml/den po dobu prvních 8mi dní a pote jen 200ml/den další měsíc.  Po 14ti dnech bylo konečně vidět, že se něco děje. Do výběhu chodil s větší energií, snažil se poklusávat a někdy i zacválal. Bylo vidět, že bolesti při pohybu má pořád, ale naděje mi začala svítat. V té době se začalo mluvit o tom, že by koníka věnovali do dobrých rukou. Toho jsem se lekla. Neměla jsem dobré zkušenosti s tímto typem darování a hlavně, neměla bych možnost dokončit jeho "léčbu". Postupně se jeho stav opravdu začal zlepšovat. Kulhal stále méně a chtěl běhat. Do výběhu ho vodili jen zkušenější jezdci, protože u dětí byl problém, že ho neudrží.

Po měsíci jsme stáhli dávkování na polovinu a tu dostával jestě další 2 měsíce. Celkem tedy přes 3 měsíce. Nebylo to uplně ono, pořád viditelně kulhal, ale jako společník ke koni by se ještě uplatnil. Nakonec jsem dostala nabídku, jestli si ho nechci nechat já. Nedokázala jsem to odmítnout, ale nevěděla jsem, kde bych ho mohla ustájit, jestli s tím bude souhlasit můj manžel nebo jestli to finančně ještě zvládnu. Ustájení jsem našla u skvělých lidí, co mají koně do lesa, manžel neprotestoval, dokonce udělal i boxy, jak pro mého koníka, tak i pro chlaďase, a ustájení je napůl za výpomoc. Ideální stav. Trvalo to sice ještě půl roku, ale nakonec jsem si koníka přivezla.

V té době jsem mu začala dávat udržovací dávku Freedomu smíchanou s Hyalchondrem CE. Jelikož Freedom neobsahuje kyselinu hyaluronovou, říkala jsem si, že právě ta mu schází a větší objem chondroitinu nebude taky na škodu. Finančně to vycházelo lépe než koňská dávka Freedomu a mělo to i svůj efekt. Po měsíci každodenních procházek ve sněhu, přestal kulhat. Při vyvádění ze stáje bylo vidět, že je stuhlý a musí se rozhýbat, ale asi po 10 minutách krokování na ruce jsme mohli normálně klusat i cválat. Hodně jsem dávala pozor kudy jdeme, jestli to není na něj tvrdé, jestli nemůže někde zaškobtnout a pod. Žádné prudké obraty, které by nerovnoměrně zatížily klouby nepřicházely v úvahu, ale pokud šel rovně bylo to bez problémů. Jezdila jsem max 1x týdně jinak jsme chodili na lonži na procházky. Vyšlapávali prudký stráně, klusali na ruce rovinky a na loukách jsem ho nechala běhat kolem sebe na délku lonže.

Problém přišel až s kovářem. Z veterinární kliniky měl doporučená kulaté podkovy, aby měl podpěry střelek a nenamáhal zkostnatělé šlachy. Po každém překutí znovu kulhal. Bylo evidentní, že otřesy při zabíjení hřebíků jsou pro něj bolestivé, ale neměla jsem odvahu zkusit to bez podkov. Další problém bylo rychlé odrůstání kopyta, hlavně toho se zlomeninou. Ideální bylo překovat po 5ti týdnech, protože přerostlé kopyto měnilo úhel a zvyšoval se tlak uvnitř, což způsobovalo opětovné kulhání. Musela jsem tedy počítat s kulháním před i po kutí.

Zlom nastal na začátku léta, když po týdnu překutí jsme jeli na delší vyjížďku a někde v půlce levou podkovu ztratil. Všimla jsem si toho až téměř doma, protože naše terény jsou většinou louky a lesy, poznala jsem to, až jsme šli po asfaltce. Podkovu jsem jela hledat na kole, ale už nenašla, proto jsem usoudila, že ji ztratil někde v bahnitém terénu, kam už jsem nedojela. Celou dobu neměl problém klusat ani cválat a říkala jsem si jak mu to dneska bezproblémově běhá. To mě přesvědčilo nechat jej na boso. Tím jsem se potýkala s dalším problémem - tvrdé a kamenité cesty. Na loukách a v jehličí běhal s radostí, ale po tvrdém chodit nechtěl. Tak jsme nasadili Premium Hoofcare s biotinem pro zlepšení kvality kopyt. Po 4 měsících mohu říct, že mu tvrdo už nevadí.

Poslední zhoršení nastalo, když mu prodali stájového kolegy, který s ním trávil celý rok ve stáji, ve výběhu a i do terénu s námi chodil. Přestal se mnou komunikovat, vůbec nechtěl nikam jít, nic ho nezajímalo a levá korunka mu začala opět otékat. V té době už asi měsíc dostával opět Freedom s Hyalchondrem, ale jen 100ml/den, víc jsem si nemohla dovolit. Moje zkušenost říkala, že by se to mohlo každodenním chozením spravit, ale on odmítal jakýkoli pohyb. Vláčela jsem ho za sebou a nutila aspoň na krátké procházky, ale většinou si postavil hlavu, že nikam nejde. Jako by to pro tentokrát opravdu zabalil. Poprvé v životě býval ve stáji sám, protože ostatní koně chodili do lesa.

Opět se mě zmocňovalo zoufalství a ztráta naděje. Když už vypadalo, že po 14ti dnech to jde k lepšímu, vystrouhal ho kovář o něco víc než snesl a další tři týdny nechtěl vyjít ze stáje. To vše provázela nateklá a horká korunka, na kterou jsme začala mazat Aloe MSM proti zánětům v kloubech. Zabírala, ale většina gelu zůstávala na chlupech takže jsem musela mazat silnější vrstvu a snažit se ji promazat přes srst. Náhradní varianta bylo MSM od Farnamu v dávkování 3 lžičky do jídla. A to zabralo taky. 

Teď je to dva roky co měl být náš koník utracen, jelikož neměl žádnou šanci ještě někdy v životě bezbolestně chodit a rok od doby co jsem si ho přivezla domů. Dnes na něm jezdím několikrát do týdne a každý den mu po pohybu bandážuji levou nohu od korunky k nártu. I když jsem celý článek psala jen o jeho problémech věřte, že většinu roku běhá jako naprosto zdraví kůň. Není to už na žádnou sportovní kariéru, ale na vyjížďky do lesa úplně ideální. Dělám s ním jako se zdravím koněm, však si sám umí říct, kdy ještě může.

A on snad může pořád. :-)